To je jak kdy. Umím toho rukama poměrně dost, byť ne na profi úrovni - malovat, vyřezávat, vázat knihy, vyšívat, zhruba šít (ale neumím si dělat střihy), vyrábět sýr, zavařovat, modelovat z hlíny, čalounit nábytek, rámovat obrazy (mám i tu pokosovou pilu, kterou někdo zmínil
)...
Ale ne všechno mě baví natolik, abych si to chtěla vytvářet sama.
Manžel je hodně zručný, vyrábí mi různé drobnější kousky nábytku, třeba.
Ale s tou finanční úsporou je to velmi na hraně. Pokud není daná činnost vyloženě zábavou, tak čas jí strávený má pro mě zpravidla větší hodnotu než zakoupení oné věci od profesionála.
Jo, dovedu si zarámovat obraz. Ale trvá mi to třeba 6 hodin plus cena materiálu cca 200 Kč. A zarámování obrazu profi mě stojí obvykle kolem 800 Kč. Takže to se mi prostě nevyplatí, je pro mě lepší si na to vydělat prací, pro kterou mám kvalifikaci.
A třeba zrovna rámování mě až tak extra nebaví, takže za relexační činnost, u níž čas není vůbec vyplýtvaný, to nepovažuju.
Jo, to třeba malování bytu, to je jiná - to mě baví opravdu hodně. Možná mi to trvá déle než profesionálovi, ale to nevadí, protože miluju vůni mokrých jílových barev a hrozně ráda máchám váleček v kyblíku
Vlastně omezuju svou rukodělnost především na věci, které profesionál buď nedovede (resp. já mu nedovedu dostatečně implantovat svou představu tak, aby ji do puntíku splnil) - třeba kuchyň jsme s manželem obkládali sami, jelikož jsem si vymýšlela různé kombinace různých kachlíků, sestavovala jsem si tu vzory... a průběžně měnila návrh během práce, podle toho, jak to na mě působilo (manžel mlčky lepil
))
A pak se soustředím na věci, které mě prostě upřímně baví a cílem není výsledek, ale proces sám - to platí hlavně pro malování, práci s kamenem a vyřezávání (Já ty jesličky jednou fakt dodělám, do důchodu to snad stihnu
)