"ano,

umím si velmi dobře představit, že by se člověku nechtělo žít, kdyby zjistil, že ho podrazil jeho nejbližší.

To neznamená, že by skutečně šel skočit z mostu. Znamená to, že je mu strašně, protože se zhroutilo něco pro něj podstatného.

A přiznám se, že je mi takový postoj mnohem bližší, než postoj "nic se neděje, jsou mnohem horší věci na světě". "

Kudlo,
to vnímám stejně, jako ty.
Nevěra je pro mě něco, co se děje a může se stát každému, tedy i mně. U mě je to ale určité selhání. Neberu to jako věc, co se děje "normálně", extrém je podle mě tvrdit, že nenormální je spíše být věrný.
Co mi přijde mimo je srovnávat, co je horší (ve smyslu nevěrník je lepší, než alkoholik, případně proutník a alkoholik je lepší, než co má doma Maruna, tu ten její ještě bije). To můžou rovnou soudy argumentovat stylem "ano, přejel člověka a ujel, ale Breivik byl horší". Kde to jsme?

Pokud někdo obhajuje nevěru tak, že někdo doma nemá něco, co může v bordelu dostat, pak je to jeho náhled na věc. Já se na to dívám tak, že většina lidí, co žije v partnerských vztazích(a nakonec i ti single) nemají v životě vše, o čem sní a musí se s tím nějak vypořádat. Já nebudu třeba nikdy plavat s delfínama - kvůli tomu nevezmu rodinné úspory a nekoupím si zájezd. Jiný touží po velké rodině, ale partner je proti. Další chce zase něco jiného.... Jsme dospělí lidé a kompromisy jsou součástí našich životů. Předpokládám, že bez bordelu i chlastu se dá přežít.