Dokud je jedno dítě tak je to legrace a vše se dá přizpůsobit jednomu dítěti, ale jakmile jsou děti dvě a pak více, tak tohle je hodně o něčem jiném - hledají se kompromisy a dítě si musí zvyknout, že už není jen podle něj. Podle mě dítě (jedináček) má znám, jak život o volbě - moci si vybrat, ale stejně tak by mělo být zvyklé poslechnout příkaz autority - ať už maminky, tatínka, babičky... učitelky v mateřské škole... Ono totéž totiž nikdy nemusí být totéž. Tady všechny píšete, že si vaše děti volí, ale já znám dítě tříleté, které nejí obědy, protože on chce lžičku Lipánka, lžičku pudinku, lžičku tvaroháčku... načne klidně pět mléčných výrobků a vše odloží po jedné lžiče. U normálního oběda řekne "to necu" a nejí to - maminka do něj nedostane ani ň z normálního jídla - jakéhokoliv. Když mají jet k babičce, tak dle slov jeho maminky ho i 3 hodiny přemlouvají, aby tam chtěl jet atd. atd. Ve školce teď mají u dcerky nové malé děti a viděla jsem scénu jednoho chlapečka, jak nechce jít ven - on ven nejde a zůstane doma. Učitelky s ním nemohly hnout - prostě on zůstane doma a hotovo a teď nebude uklízet... Takže podle mě úplně vše jednostranně podřizovat dítěti není rozumné