roniev,

nevím, kde žiješ, ale tady kolem sebe vídám příliš mnoho lidí, kteří se neustále tváří kamenně. Kdyby se místo toho někdy raději zřetelně radovali a někdy si zoufali (a občas byli utěšeni), myslím, že by se nám tu obecně trochu líp dýchalo.

Sama jsem docela psí čumák a na skutečnou hysterii hledím s jistým pohrdáním (ač se snažím nemít předsudky), protože mi sebeovládání jde poměrně snadno, tak vnitřně tak úplně nerozumím lidem, kteří vybuchují o třídu snadněji než já, např... ale přece jen si uvědomuji, že mé prožívání není normou a vhodným ideálem všech.