Tak klišé ráda nemám, ale já už vůbec nic kromě pohádek a odborné literatury nečtu. Teď jsem si užila Kočkopsa Kvida a to je pro mě oddechové čtení. Vtipný, že i dospělý se pousmál (možná častěji než dítě), chytrý a přitom ne okatě výchovný. Červenou knihovnu jsem četla v pubertě. Začínaly tehdy harlekýnky a pak taková ta edice, kde se to navíc tvářilo strašidelně. Pak jsem ráda četla historickou červenou knihovnu - Vaňkovou apod. Teď mě beletrie tragicky nudí. Chtěla jsem si koupit aspoň Žítkovské bohyně a i to jsem položila ještě v knihkupectví. Je mi to líto. Četla jsem ráda, ale teď mě fakt nic nenadchne. Buď je to dobře napsaný, ale tragický nebo jinak pochmurný a nebo se nedonutím ani dočíst první stranu.