Jednalo se teda už asi o dvanáctiletou slečnu - čekám si tak před domem na známého, který mi měl pomoci odvézt nějaké věci do klubovny a v okolo vidím jít holčinu z našeho oddílu, jak usedavě pláče a otírá si oči. Tak na ní zavolám (jménem) a ona se otočí, uřvaná ažaž.

Ptám se, co se stalo - prý jí ujel autobus a teď musí do sousední vesnice (cca 4 km) pěšky a už by měla být doma - a zase pláč. Tak jí obejmu kolem ramen a říkám, že to snad není tak zlý a že za chvíli přijede (jméno kolegy) a že jí odvezeme. Ten tam byl vmžiku, vylíčila jsem mu situaci, on že jo, tak jsme nasedly a že jedeme.

V tu chvíli jsem se na holčinu podívala pozorněji a už mi nepřipadala tak úplně jako ta z oddílu. Tak se jí vyjeveně ptám, jak se jmenuje (samozřejmě úplně jiné jméno), otáčím se s omluvou na kolegu, prý aspoň udělá dobrý skutek.

Slečnu jsme odvezli na začátek její ulice, doporučili jí, ať příště nesedá k cizím lidem do auta a měli se o čem bavit.

Takže: co byste řekli svému potomkovi, dozvědět se něco takovéhleho?
A svezli byste cizí dítě?