My jsme se o druhé dítě marně snažili 8 let. Pak jsem otěhotněla, když se to zrovna nehodilo (čerstvě jsem se zaregistrovala na ÚP po roce"podnikání", které se mi moc nevyvedlo. Ale byli jsme šťastní, přestože jsme to velmi špatně zvládali finančně (v půlce těhotenství mi přestala chodit podpora). Vzhledem k věku (bylo mi 35) a chorobám (Bechtěrev..) bylo těhotenství celkem těžší. Ale malá byla a je zlatíčko usměvavé, všichni se o ni hlásí na prázdniny, protože ve fakt radost s ní být. No, když jsem zjistila, že jsem těhotná znovu, málem mě šlehlo. Ale potrat bych psychicky nezvládla. Teď má malá 18 měsíců, už asi měsíc je trochu míň náročná než byla (celodenní řev a nošení, nechtěla nikoho jen mě, nejedla skoro nic, jen se kojila, v noci řádila...). Teď tady malé holky běhají a řádí a já jsem ráda, že to prtě máme, je to sice únavné, ale je to náš mazánek. Nelituju. Jsem ráda, že ji mám.