Jsem vděčný čtenář v tom smyslu, že jsem schopná přečíst ledacos, zvlášť u svých oblíbených žánrů snesu dost. Někdy přečtu knížku jedním dechem a potom si řeknu: čtivé, ale vlastně "blbost", někdy i v průměrné či podprůměrné knížce najdu něco, co mě nějak osloví. A jen zřídka v knížce najdu "to něco", co mě opravdu zasáhne hlouběji.

Na oddychovou četbu mám požadavek jeden: aby to nebyla nuda. Příběh je důležitý, jazykovou úroveň řeším, až když už je opravdu hodně pokleslá a "nedá se". U dějových klišé se občas při čtení v duchu ušklíbnu, ale jsem schopna přijmout autorovu hru.