Jo a nechápající poznámky, vy máte čtyři děti??? znám taky, i když málokdy jdeme někam se všema dětma. Přeci jen starší už mají své jiné zájmy než chodit na pohádky do divadla. Ale třeba v mateřském centru na mě matky nechápavě zíraly, když jsem řekla, kolik že máme vlastně dětí - prý tolika dětem by se nemohly "naplno" věnovat. Tenkrát mně ta poznámka docela mrzela, nemám pocit, že se dětem nevěnuju a jen jejich počet ze mě snad nestarající se mámu neděla. Nevím, je pravda, že v takovém počtu dětí nesedím s jedním dítětem u úkolů nebo u omalovánek, prostě situace je naučila víc samostatnosti.
Nebo poslední rádoby vtipná poznámka ze školkové šatny: "Se vám divím, že jste dobrovolně šli do situace, kdy zase budete muset trpět nad psaním čárek v první třídě a ještě ke všemu dvakrát."
Chtěla bych být na tyhle situace připravená a nějak nevím, co na to říct. Ale štve mě to, že má někdo potřebu komentovat počet mých dětí, když mně jsou jeho počty jedno.