Máme 2 děti, 8let a 4roky. Jsem na všechno sama, děti, domácnost, zahrada. HLídání téměř žádné. Kulturní vyžití- jako jít sama do kina nebo voný víkend pro nás dva s partnerem je téměř scifi. Chtěla jsem vždy 3 děti,ale rozumově jsem si řekli že ne, že máme starostí nad hlavu a já padám na hubu někdy už jen při těch dvou.
Máme spolužáky, vrstevníky - 35-38let co mají dítě jen 1 teprve teď nebo žádné a pak vzácné vyjimky, doslova víme o 2 "případech" co mají4 děti.
Před měsícem mi partner řekl, že by chtěl přece jenom ještě jedno miminko, že už jsou děti velké a když se to tak vezme zpětně, je to to nejlepší co máme. Finančně na tom nějak extra nejsme, ale vyjdeme a žijeme. Dovolená sice u moře není, jezdíme max na týden na Šumavu atd.atd.
A já to teď taky řeším, nechce se mi znovu tahat všude kočár, všechno jsem stejně rozdala, nic miminkovského tu není. Děti už jsou velké, samostatné, jezdí na kroužky...s miminem by to nešlo. Vím jistě, že budu litovat když rovnou řeknu NE, třetí nechci...takže to asi dám osudu, pokud je možnost finančně to zvládnout, miminko bude zdravé a další těhotenství neohrozí zdravotně ani tebe...pak bych to přijala jako požehnání a dar. I když to bude náročné, jít na potrat jen proto že je to neplánované bych nedokázala, těžko bych s tím žila a neodpustila bych si to nikdy.Držím palce,