Podívala jsem se teď na chvíli do jiné diskusi o třetím dítěti a tak nějak mi napadlo, že když má někdo nekomplikované dítě/děti, nemusí být z touhy po dalších vyléčený.
Stačí ale jeden uřvanec, co řve dva roky nonstop, nebo dítě s nějakou diagnózou, opožděným vývojem a docela věřím, že se lidi odhodlají maximálně k druhému dítěti, aby mělo první sourozence.
Mám takové známé dvě, kde bylo už první dítě hodně náročné - třeba permanentně řvoucí mimino a druhý sourozenec byl už s odstupem, když hrůzné dojmy vyšuměly a hodně s obavami, co bude.
Třetí dítě se nekonalo.

Naopak když vidím třeba rodiny s víc dětmi, málokdy slyším, že ty první byly nějak komplikované na výchovu.
Tak mi napadlo, že když člověk dostane hned první nebo druhé dítě hodně náročné, že ho to často z touhy po dalších dětech docela vyléčí a dost si dává pozor, kolik kousků si pořídí