Kdyz mi bylo asi tak 13, tak jsem byla domluvena s kamaradkou, ze zajedeme busem do knihovny. Kdyz jsem vychazela z domu, projelo kolem cervene auto, za volantem neznamy chlap (pochazim z male vesnicky, kde kazdy zna kazdeho). Otacel se po me. K zastavce to bylo tak 5 minut. Kdyz jsem k ni dosla, z dalky jsem videla bus, myslela jsem, ze mi ujel, najednou zastavuje ten chlap a ze me zaveze. Uz jsem byla jednou nohou v aute, kdyz jedna pani ( jedina, co na zastavce cekala) mi rika "....., ty toho pana znas?" V tom se mi zablysklo, vysedla jsem a uvedomila si, ze bus neujel, ze ridic jen zaparkoval o kus dal pred svym barakem a sel domu na obed. Proste jsem zbrkle reagovala. Kdovi, co by ted se mnou bylo...
Jinak svym detem vysvetluji porad, ze nikdy s nikym, ani na lakadla a kdyby jim nekdo neco delal a namlouval, ze jsou skaredi, ze je to jejich chyba a ze se maminka bude zlobit, kdyz to reknou, tak ze nemaji verit, atd. atd.