První dítě bylo uplakané,nespalo a pořád chtělo být v mé společnosti.Musím říct,že jsem se na syna velmi upla a nedokázala jsem si velmi dlouho připustit,že bych mu pořídila sourozence,nedokázala jsem si ani představit,že bych se mu nemohla věnovat na100% .Kolem druhého roku se to zlomilo a já začala přemýšlet o druhém dítěti.A protože jsem nechtěla,aby šel syn už ve třech letech do školky,tak jsme mu pořídili sourozence k jeho třetím narozeninám.Jsem za to rozhodnutí velmi ráda,kluci jsou rádi,že mají jeden druhého,já už nejsem matka závislačka a vůbec mi nevadí,že už jsem se pár let pořádně nevyspala.A někde v koutu duše ještě toužím po třetím dítku,.