Ale Žženo, on má každý jiné podmínky.
Ve hře je spousta faktorů, jak tu píše třeba Veverečka, že k problémovému dítěti si pořídili další, přestože není manžel skoro doma.
Ale tak nějak, pokud manžel není skoro doma, asi zase dost vydělá a Veverečka nebude řešit, že musí úderem konce rodičáku okamžitě do práce. Třeba ten opožděný vývoj řeči, fobie na sebe navazují, že to dítě sice nemá oficiální škatulku postižené, což je dobře, na druhé straně se k tomu váže spousta problémů, při takových sice relativně lehkých diagnózách dítě třeba nechce normální školka, shání se logopedická, nebo asistent. Dítě s fobiemi se může těžko začleňovat do kolektivu, chodit do školky až výrazně později - přidružují se návštěvy logopeda, psychologa, někdy se problémy táhnou výrazně až do začátku školní docházky, kdy takové dítě vyžaduje třeba 3x větší nasazení rodiče ohledně učení, aby se vůbec chytlo.

A žena, která by neměla finanční zázemí v dobře vydělávajícím manželovi a měli případně hypotéku, by byla v situaci na mašli - do práce by nutně potřebovala, ale s dítětem by to třeba nešlo, na celý den by se ve školce začlenilo třeba až jako předškolák.

To by pak končila veškerá legrace a nastala dost patová situace.

Dnešní padesátníci vychovávali své děti za trochu jiných podmínek, práce byla a bylo i respektované, že žena má děti a to obnáší třeba paragrafy - byly školky...dneska je problém i u standartního dítěte, natož když se urodí nestandartní, které by třeba klasickou školku nesnášelo.

Chci tím říct, že je klamný dojem, že někdo je hrdina a druhý třtina, to z vnějšího pohledu, nebo naříkání někoho nikdy nepoznáš.Nehledě ještě na to, že dnešní padesátníci měli děti jako čilí křepcí dvacátníci, což už je dneska generace rodičů taky na tom věkově a opotřebovaností úplně jinde.