Naprosto s tebou Šešule souhlasím.Myslím si,že dokud rodiče dostávají na děti přídavky i slevy na daních,měli by to dětem dát ve formě finančního příspěvku.Pokud řeknou ,ať se živí jak chtějí,je to vlastně parazitování na potomcích.

Mám dva dospělé syny,starší žije od dvaceti let v bytě po babičce.My i on žijeme ve stejném městě,kde má i školu.Mohl by žít doma a já bych mohla ten byt pronajmout.On měl nápad udělat z něj studentský byt se sebou jako správcem a velitelem v jedné osobě.Trošku jsme váhali,ale nakonec nám to přišlo jako docela fajn nápad. Z nájmu celkem slušně žije,přivydělává si doučováním.Přesto mu přispívám-on se hrozně divil,že to máme dokonce jako určitou povinnost.
Pomohla jsem mu byt přeorganizovat,aby se tam mohl nastěhovat a v přemíře horlivosti nevyhodil i cenné věci.Muž s braterm mu pomohli s novým nábytkem a elektřinou.
On si sám vaří ,pere ,žehlí a kdyby mě požádal o pomoc,jistě bych mu dle uvážení pomohla,právě proto,že si většinu věcí dělá sám.Nepožádal.
Chodí k nám v neděli na oběd a dávám mu kastrůlky s sebou.On nám vždycky zkonzultuje naše problémy s počítačem či mobily ,obecně komunikace je lepší než když byl doma.
Je přeci úplně jedno,zda je potomek na koleji,na bytě nebo na bytě s partnerem.Dokud není plně samostatný,pomáhat bychom mu finančně měli.
Taky mi přijde jako manipulace to,že rodiče podmiňují finanční podporu nějakým určitým chováním(na kolej ti dáme,ale na život s chlapem máš dost času atd)

Ale uklízet bych k mladejm taky nešla.

Živit se na škole brigádami mi nepřijde úplně šťastné řešení,vidím ve svém okolí,jak se tím někomu studia prodlužují,někdy i končí.Jako přivýdělek proč ne,ale úporná samostatnost na úkor studia? Není to trošku kontraproduktivní?