Ale to je pořád dokola. Tak co teda byste dělali, když všechno ostatní selhalo? To tady stále nikdo neřekl. A neříkejte mi, že byste dítě dali na jinou školu, když v té původní třeba je spokojené (kromě té šikany ze strany jedné osoby, případně nějaké skupinky), má tam kamarády, dojíždět třeba jinam z různých důvodů nelze.
On totiž agresor ve skutečnosti jen zkouší kam až může zajít. A když mu nikdo jiný včetně šikanovaného nedokáže ukázat hranice, tak to udělám já jako rodič a moralizujte si jak chcete. Na takové častokrát nic jiného neplatí a tady už musí nastoupit jen větší síla. Takže ano já se za své dítě postavím, když nic jiného nepomůže, tak klidně si s ním promluvím sama. A šikana byla a je vždycky, stejně tak agrese mezi dětmi a ani učitelé v dnešní době nejsou vyjímky (i oni umí dítě šikanovat a dělali ta i za mě na základce a bylo to tenkrát dokonce normální). Jen se o tom dříve tolik nemluvilo, nemedializovalo se to. Zastávám názor, že nejlepší obrana je útok, ale když to dítě se fakt nebrání, neumí to a ví, že to co se děje je špatně a neví co s tím, tak jak to tedy řešit. Agresorovi se musí dát jasně najevo, že si to šikanovaný nenechá líbit. Jiná cesta není.
Jo jo to jsou samé rady a nakonec stejně nikdo jiný ve velké většině případů nepomůže. Před cca rokem jsem byla svědkem a zároveň i obráncem při fyzickém napadení starého člověka. Co dělali ostatní lidi? Nic, zase se jen báli. Všichni se bojí. A neříkejte mi, že to je něco jiného. Není, ti dva se znali od vidění, stařík nic neudělal, jen dle útočníka blbě koukal. Ty slabí se musí spojit, musí ukázat útočníkovi, že jsou silnější, že mu to neprojde.