Maxík se taky, čert ví proč, domnívá, že bude jednodušší si to slovo vymyslet, než ho číst. Takže se čtením stráví strašného času, ale skutek utek, protože u něj musím být jak dráb a pořád ho vracet k písmenkům.
Taky jsem si myslela, že pojedeme genetickou metodou, ale zjevně Maxíkovi nesedí, sám od sebe jede spíš ve slabikování. Na druhou stranu ale se i snaží si krátká slova pospojovat v hlavě z hlásek sám, takže v tom pěkně skáče. Já ho teda učím slabikovat, protože mi to pro něj nějak líp sedí, ale když chce hláskovat, tak ho nechám... ale možná to není dobře, nevím ...