Poflakováním se. Jsem na dnešní dobu asi exot, ale já si odpočinu nejvíc tím, když nic nemusím. Ideální odpočinkový den je zůstat doma, pomalu se nasnídat, počíst si noviny, lehké poklízení nevadí (ale jakmile by se měl dostavit pocit, že něco musím, tak končí relaxace), malý výlet (po obchodech, po přírodě, jen tak po městě a koukat lidem na baráky, jestli jsou hezký a zajímavý...). V podstatě si odpočinu i prací a uklízením, ale musí se mi chtít. To mám pak takový bohulibý pocit, že se kolem mě děje čisto. Děti taky nevadí, pokud přirozeně kooperují. I to se občas zadaří, že bez řečí se mnou jen tak vyrazí nebo si povídají, něco udělají. V podstatě jediné kritérium odpočinku je vnitřní pocit, že nemusím nic. Poslední dobou mi to vůbec nejde. Připadám si jak křeček v takovém tom bubnu. Čím víc musím, tím víc zrychluji, a tím rychleji se buben točí.