TO je otázka, se kterou nemám jiné zkušenosti než tu první a zatím poslední.

Jako dítě mne hlídala ovčanda, pak taky rodiče měli, psa a ten byl super. Hlídač, ale vzhledem k tomu, že mi bylo 7 let a hlídal mne od mimina i na pískovišti, prostě takový "bezpečný pro mne" . Jemu jsem mohla vrazit ruku až do krku.

Pak jsme koupili štěně, ve 4 měsících jsme zjistili, že divně chodí - zlomená kost v noze, rok jsme mu natahovali - nastavovali kost na noze. Vyléčili jsme to, při RTG zjistili dysplazii 4-4, nesměl na cvičák, mezi psy, prostě nikam, musel se vyhýbat zátěži. A protože jsme nestihli socializaci (p.s. postupně přijal kocoura i dalšího - malého psa v domě) a měl velmi vyvinutý instinkt na "Své území" při pohybu cizího psa začal bourat ploty, přeskakovat atd. prostě rváč.

Po čase jsme zjistili, že údajně - byl vlastně zplozen k nějakým zápasům, prostě potomek dvou rvavých psů. No, rvát se o hračku moc neuměl.

Ale vzhledem k operaci byl naprosto šílený z veterinářů (bohužel i v civilu a při prostém očkování - zvali jsme si domů),
a v 6,5 letech přestal baštit, pak padl na zadní a oproti všem snahám se prostě už nezvedl.

Po euthanazii vet prohlásil, že jak ho nemohl prohmatat (protože i s košíkem a drželi ho dva chlapi), tak v místech kyčelních kloubů zespodu měl mnoho svalových nádorů. Do toho jsme při tom, co dovolil - zjistili, už předtím, že problém s prostatou atd. atd. atd. Léky, injekce, bez výsledku.

No, prostě tyhle nervy (podotýkám, že operace a následná péče vyšla na docela málo ojeté malé auto k tomu) už podruhý fakt ne. Třeba taková kravina, ale fakt jsme 3/4 roku utahovali dráty v noze a asi po měsíci jsem začala převazovat sama (ono obden na veterinu je dost šílený jak finančně tak časově). Takže na vánoce, na silvestra... pořád jsme potřebovali někoho, kdo bude s manželem ležet na psovi a tohle trápení pro něj i pro nás.

Měli jsme ho rádi, ale podruhý už fakt ne.