tak toho jsme byli ušetřeni,

prostě jsme mourka (mourovatej běžnej kocour, ale dlouho měl modrý oči) našli v lese.. dala jsem mu nažrat, už byl náš. Nebo my jeho. Moje kočičí alergie se projevila hned další den a to jsme kočky mívali předtím pár let. Takže jsem přijela domů jak opuch... s kocourem na klíně

k běsnícímu psovi fantastická kombinace.

vyhnat jsme ho nemohli, zabít nedali, i jako kotě si se psem poradil.
Po čase tedy prošel kastrací, protože smrděl neskutečně a všichni sousedi, co neměli vykastrované kočky... topili koťata, což zase nedáváme my.

Ale dodnes ho máme. Oči už modré nemá. Na zimu vypadá jako Garfield. Tlustej... línej, nemotornej, teď je to pěknej, štíhlej, mourovatej kocourek. Krmíme granulema a loví. Bohu díky, úlovky nosí do našeho bývalého bydliště ) rodičům na schody ) žere ve dvou domácnostech a tady často dospává.