Nikdy nevíš, co vznikne, to je přesné, proto nechápu takové povzdychy, že se někdo pozastavuje nad tím, že jsme se rozhodli mít 4 děti. Nevím, co je komu do toho, jesti porodím 1 dítě bez ledviny, nebo 4. Výsledek je pořád ten, že děti mají obrovskou šanci prožít skvělý život, minimálně stejnou, jako ti, kteří se narodili na první pohled geneticky "vhodným" jedincům. Naštěstí žijeme ve společnosti, kde se "vadní" jedinci nesvrhávají ze skály. Mimochodem, před pár desetiletími bych doteď nevěděla, že můj syn má problematickou ledvinu, nebo že další dítě se narodí (nejspíš) bez ledviny. Tak jaké vady? Jste si tady všechny jisté, že máte opravdu všechny vnitřní orgány poskládané správně?
Jinak si pořád říkám, co je lepší, když mají 2 ingeligentní a zabezpečení lidé děti s drobnými vadami, nebo když podprůměrně itenligentní lidé ze sociálně slabé vrstvy mají třeba 5 nebo více sice zdravých dětí, ale které nejsou schopni zajistit finančně, sociálně, natož rozumově...?
Jako nechtěla jsem, aby to sklouzlo do fáze, kdy budu muset obhajovat svoje těhotenství, zatím co je mi mizerně z toho, co jsem včera zjistila. No ale čekat se to dalo, to je jasné.