Před cca půl rokem jsem byla s dcerou na vytržení zubu na pohotovosti. Lékař byl hrubý,neohleduplný dceru mi šíleně vystresoval. Dostala z toho všeho teplotu a nějaký šok,že jsme skončili na dětské jipce. A mám pocit,že to vše tím odstartovalo u dcery neustálý strach ze všeho možného.

Příklad: dcera spí semnou v posteli když jí řeknu pod zkusíme aby jsi spala ve své krásné nové posteli budeš mít rozsvícenou lampičku celou noc. Celá se začne třást a brečet.
Slyší někoho mluvit o nějaké nemoci nebo,že někdo umřel : Je schopná se celý den ujišťovat o tom,že nikdo z nás ani ona nebude mít tuto nemoc,že neumřeme atd.
Byli jsme na kontrole u zubaře nechce aby na ní ani sahala doktorka je velmi velmi milá a měla sní obrovskou trpělivost. Přesto nesahéjte na mně co to máte v ruce já nechci nechci.
Dneska jdeme k naší dr a ona už se klepe a i po několikerém ujištění,že si jde jen pro kapky do nosu a doporučení k hodné paní doktorce,která si sní bude povídat(psycholog). brečí jestli jí nebudou dávat injekci.


Poslední dobou jakoby vzdychá(lapá po dechu) prostě si s náma povídá a během řeči několikrát vzdychne.
A dvakrát mi řekla,že jí bolí prso,ale nedokáže říct jestli ta kůže nebo za hrudní kostí:-(jelikož je to na straně srdce mám strach.