Přesně tyhle pocity si z dětství pamatuju taky a možná proto to tak teď prožívám i u syna. Navenek jsem samozřejmě strašně rozumná a vysvětluju mu, že je lepší mít kamarádů víc než jen jednoho "nejlepšího" a že i na tom tréninku je lepší, když si to zkusí pokaždé s někým jiným, kdo na něho třeba vyjde, než trénovat ve dvojici pořád s tím samým klukem. Rozumově si to zdůvodnit umím, ale citu neporučím