Tady jsem k tomu něco našla (podle toho, co se tam píše, by embolie měla jít poznat i z EKG):

Plicní embolie se vyznačuje ostrou, řezavou bolestí v hrudníku, která je při ucpaní malým trombem lehce lokalizována – pacient ukáže přesné místo bolesti a tím i místo obstrukce (překážky). Při velkém trombu je bolest spíše rozsáhlá do prostoru.

Pacient cítí velkou úzkost a stres, což vyplývá z jeho obavy o život, jelikož se mu špatně dýchá. Dalšími příznaky jsou dušnost, hemoptýza (vykašlávání krve), hypotenze (nízký tlak krve), tachykardie (zvýšená srdeční frekvence), bledost až cyanóza (promodrání – hlavně u velkého embolu), náhlá ztráta vědomí, zvýšená náplň krčních žil, pocení.

Při masivní plicní embolii dochází k srdeční zástavě nebo šoku.

Méně vyznačené příznaky obvykle znamenají menší procentuální postižení plic, a tím i větší naději k vyléčení.

Lékaři diagnostikují chorobu zobrazovacími metodami jako je – elektrokardiogram (EKG), rentgenové vyšetření (RTG), počítačová tomografii (CT) – nebo rozborem krevních plynů. Na zobrazovacích metodách je prospěšné, že se přesně určí poloha embolu či se vyloučí tato diagnóza. Při nepomáhání farmakologické léčby pak slouží k přesné lokalizaci při operaci.