Cetla jsem tvuj text a par prispevku, vic se mi nechce.
Jelikoz jsem pragmaticka osoba:
Stala se tragedie. Maminka nejspis nevidela zadne reseni sve zivotni situace nez ji razne ukoncit. V takovem psychickem stavu neni clovek schopen myslet na nekoho jineho, ktery tim bude postizen. Normalni je, ze "postizeni" citi zlobu na toho, kdo je do takove situace postavil. Chtel by si to s tim druhym vyrikat, vykricet, obvinovat, coz neni mozne, a zaroven ma spatne svedomi, ze ma vztek, chce kricet a obvinovat. To jsou uplne normalni pocity. Je to cerstve a potrebujes to zpracovat. Potrebujes omluvu, ze bys eventuelne nejak mohla prispet k tomu, ze maminka mela potrebu svou situaci rezit takovym hroznym zpusobem.

A toho vyuzivaji hnusni lide, kteri se zivi tim, ze pozustalym davaji nejake nesmyslne nadeje se s drahymi zemrelymi kontaktovat. NIKDO ti nemuze zprostredkovat nejaky kontakt s ni. Nekdo na to muze verit a platit za to, to je kazdeho soukroma vec. Takhle pracuji ruzni sarlatani, kteri slibuji zoufalym lidem, kteri nekoho ztratili. Nebo vselijake sekty. Moje sestrenice v podobne situaci zaplatila nemalou castku podobne chapajici dame, kterou ani neznala, ale ktera se doslechla a nabidla se. Kdyz penize dosly, padla do naruce jine dame, ktera ji privedla do naruce jedne sekty. Nekterym lidem se to proste neda vysvetlit, upnou se na nejakou nadeji.
Neni to lehke. S milujicim okolim a casem, ktery clovek potrebuje, se rana zacne pomalu hojit. Clovek proste zacne chapat, co toho druheho k takove veci vedlo, a najde v sobe sam silu "odpustit", jit dal.
Drzim ti palce. Mysli na to, ze maminka nemela silu myslet na vas, ze jeji zivot zrejme nebyl tak neslozity, aby to zvladla sama, a svoje milovane deti tim nechtela zatezovat. Ze je tim zatizi daleko vic asi uz nemela schopnost posoudit.