Když bylo potomkovi 18 měsíců a byla jsem v 5. měsíci těhotenství, tak jsem šla ze dne na den na 3 měsíce pracovat. Hrozně jsem se těšila, vyhlídky na pobyt doma mám ještě na dlouho, a říkala jsem si, že si na své staré židli u počítače krasně oddechnu. Nastoupila jsem na normálka od 6 do 14,30. První dny jsem napsala podrobný itinerář manželovi, který s ní zůstával doma, ale pak jsem zjistila že je to naprosto zbytečné a že o jejich denním programu je lepší se nepídit, nebo člověk zjisil např. toto: že nestihli udělat oběd, tak si dali jen rohlíček nebo, že byli na obědě v restauraci a naše dítě umí jít servírku požádat o pití, že u čínanů dělaj super rizoto no a co maj na sobě a jestli je to do města nebo na hřiště je zcela nepodstatné a čas oběda je mezi 11.30 a 14,00jak to vyjde. Ale určitě to bylo pro všechny zůčastněné přínosem, Tonča s tatínkem se prima sehráli, tatínek vše zvládne- tedy když chce- což s blížícím se porodem je supr a já se v práci skvěle odreagovala, byla mezi lidmi i si svým způsobem oddechla.
Hanka