Nepíšete sice, kde jste Vámi popsané IVF absolvovala, ale možná to tuším. Absolvovala jsem svůj první pokus IVF v roce 1995 na jednom nejmenovaném pracovišti na Moravě s naprosto stejnými pocity. Byla to hrůza,chovali se jako kdyby byli jediní a mistři světa k tomu. Mám v živé paměti konzultace s lékařem v přeplněné posluchárně s ostatními páry, hromadné ultrazvuky, odběry vajíček bez narkózy (ten kdo jí vysloveně chtěl dost zdržoval, což mu bylo patřičně zdůrazněno), budovu, která byla za provozu snad v nepřetržité rekonstrukci.Na ultrazvuk jsem se tehdy musela několikrát dostavit do 7 hodin ráno a nikoho nezajímalo, že jedu přes celou republiku. Navíc tenkrát byl tento výkon spojen asi s pěti denní hospitalizací, takže manžel musel bydlet v hotelu. Teprve tady jsem pochopila co znamená být součástí "masy",byl to příšerný neosobní přístup. Toto pracoviště jsem také opustila se slovy, že tady nikdy víc. Po půl roce jsme se vzpamatovali a rozhodli pro pracoviště ISCARE IVF v Praze Hloubětíně. Bylo to jako když vstoupíte do jiného světa. Úžasný osobní přístup personálu, který Vám vždy vše rád ochotně vysvětlí. A na konzultaci s lékařem jsme byli jenom my dva! Když jsem se před odběrem vajíček ptala, jestli to dělají v narkóze, ta na mě divně koukali a jak prý bych to chtěla dělat jinak. Výkony byly ambulantní, dvě hodiny po nich jsme odjížděli domů a ty dvě hodiny mohl manžel strávit u mé postele. Finančně to vyšlo na obou pracovištích úplně stejně. Otěhotněla jsem až na potřetí, těhotenství také nebylo bez problémů a v roce 1998 se mi plánovanou sekcí narodil syn. Věřte, že to všechno stálo za to. Nevzdávejte to! Znám Vaše pocity, to pracoviště, kde jste byla není jediné. Nemusíte zrovna do Hloubětína, ale zkuste to jinde. Uvidíte, že najdete lidský přístup. Byla by škoda to zabalit, fakt to stojí za to! Teď jsem po úspěšném trasferu mražených embryí v 11. týdnu těhotenství a doufám, že to vyjde. Držím Vám palce a přeji hodně sil a pevnou vůli. Pavla