A ještě - po životní krizi každý člověk musí projít různými fázemi, která jsou v těchto chvílích pochopitelná a přijetí a smíření se se situací je až ta poslední. U každého přichází za různě dlouhou dobu...ale člověk jí může snahou o to pochopit a odpustit jít jakoby naproti.
U nás třeba moje sestra dosud vnitřně neodpustila mamince, že vážně onemocněla, stará se o ni, má ji ráda, udělá toh rpo ni hodně, ale vevnitř má to své "zlobení se na situaci", a to už je skoro 20 let. Chápu ji, ale pomoct neumím, je to uvnitř ní a hodně moc jí to komplikuje její osobní život.