Potíž je v tom, že ty si představuješ hodně negativní scénář té "rady". Normální scénář v tvém případě by byl:
"Není to tvoje dítě trochu zvláštní?"
"Jo, ale celkem to řešíme, chodíme s ním k dobrým odborníkům."
Scénář v Liščině případě je
"Není to tvoje dítě trochu zvláštní?"
"Ne, je ok."
Po čase.
"Přece jenom, ono dělá tohle a tamto, není to tvoje dítě trochu zvláštní?"
"Ne, je ok."
No a pak to buď můžeš nechat být (a dítě třeba vyroste se stigmatem hlupáka, blázna nebo sígra) nebo se trochu začneš zajímat, co bys s tím ze své pozice mohla udělat (což teď dělá Liška).
Prostě pokud má Liška pocit, že je to dítě nějak zanedbané, tak je lepší, když to nenechá být jen tak. Chápu, že z pohledu matky, která se o svoje dítě stará dobře, je tenhle zájem obtěžující - ale zkus se na to podívat i z pohledu dítěte, o které se nikdo nestará (což případ popsaný Liškou být nemusí, ale může).