U nás vede "loktování". Děsně mě to štve. Od malička - už při kojení - mi šmrdlal rukama po boku, ruce apod. Pak se jeden čas uhnízďoval svou rukou v mém rukávu, pak už došáhl na loket a to mu vydrželo. Jakmile může někomu šahat na loket a tu kůžičku tam žmoulat, tak je u vytržení (na kůži i přes tričko). Svůj loket mu teda už dost dlouho a dost vehementně zakazuju - není mi to příjemné. Jenže babičky a dědové to mají jako roztomilost, tak mu to trpí. Teď už ošmatává lokty u učitelek ve školce. Ale protože je jinak děsně roztomilej, tak mu to všichni pořád žerou, a nešťastná jsem z toho jenom já. K tomu šmrdlání i nahlas říká: "Ty můj milovanej lokýtku.."