Ahoj,

někomu to možná přijde směšné, ale... moc mě trápí, že nemám širší rodinu. Prarodiče zemřeli, když jsem byla malá, mám jednu tetu (je jí přes 80), několik bratranců (všichni nejméně o dvacet let starší, já je nikdy nezajímala, i když jsem se o kontakt pokoušela...)... nikdy jsem jako dítě u nikoho nespala (nebylo u koho), moc mi chybí zážitky, jaké běžně děti s širší rodinou zažívají. Mám jenom maminku, táta zemřel, když mi bylo deset (navíc dlouhou dobu předtím marodil, nikdy jsme nebyli na dovolené, prakticky žádné výlety...nic).

Teď mám muže a krásnou dcerku (jsem šťastná, že je mám), ale bohužel - manželovo rodina holčičku nevzala. Když jsem oznámila, že budeme mít miminko (čekali jsme na něj s manželem dlouho, nemohla jsem otěhotnět - myslím si, že oni doufali, že už děti mít nebudeme a že budeme finančně podporovat manželovo neteř a synovce), tak byl konec. Tchýně se na malou nikdy nepodívala (mimochodem, bydlí ve stejné čtvrti, kousíček od nás), tchán je slabý podpantoflák (musím to tak napsat, je to pravda), který se své ženy bojí. Takže také nic. Tchýně se nechala slyšet, že ona už vnoučata má (od manželovo sestry, ta svoje rodiče potřebuje - finančně její rodinu podporují, takže s náma taky prakticky přerušila kontakty, bojí se svojí mámy)...zkoušeli jsme si s ní (tchýní) promluvit, bohužel - prý ji nezajímáme a tečka. Přestala zdravit i mou mamku a tetu (obě jsou o mnoho let starší než ona). A nikdo s ní nehne.

Je mi moc líto, že moje holčička (jedináček jako já, víc dětí ze zdr. důvodů nejde) to bude mít podobné, žádné společné zážitky s prarodiči (moje mamka už je ve věku, je ráda, že sotva "leze" - ošklivě napsáno, ale pravda, má už dost zdr. problémů, holčinu pohlídá, pohraje si, ale vždy u nás doma, aby spolu jely na výlet je nemyslitelné)...

Někomu to možná přijde směšné, ale já ani neznám, jaké to je, být u někoho z příbuzných na společném obědě atd. (nikdy jsem u nikoho nebyla, nebylo u koho)...

Vím, že nejdůležitější jsme pro dcerku my dva s manželem, ale i tak je mi to moc líto... a mrzí mě i to, že jsem byla o hodně zážitků ochuzena...

Omlouvám se, muselo to ze mě ven - dneska je mi nějak smutno.