Mně je trochu dost jedno, co Monty píše a co řikala píčelka jejího bobana, já mluvim o NAŠÍ ZKUŠENOSTI, o těchhle věcech jako o součásti dalších detailů, který mi připadaj, že dohromady dělaj z tý školy něco jako kadetku. Když se jít vyčurat vnímá jako zlobení, děti držej co mužou, pak se jedna holčička počurala. Když vybočit z řady a chtít něco zvláštního od pani učitelky bere rovněž jako zlobení, osmileté dítě nemá koule na to, aby řeklo, že zaspalo a jestli se muže najíst, prtž by se mu dostalo takového komentáře, jaká je to ostuda, že radši bude mít hlad. Takhle to funguje. Ne všechny děti maj sebevědomí 007