Xantipo, máme v jedné větvi rodiny něco podobného... dospělá žena, přes 25, oslovovaná zdrobělinou, její sestřenice něčím jako je ta Petruna.

Mě zase strašně tahá za uši, když tchýně oslovuje naše dvě dcery šílenýma zdrobělinama. Přitom obě mají jména taková, jaká se dají používat i bez zdrobnělin. A ještě víc mi vadí, že sedíme u jídla a co dvě minuty slyšíme :" žabulko... kočičinko..." Děti se v klidu ani nenají, aby na ně babička nešišlala.

Je zajímavé, že jsem prošla několika etapami života a v každé mě oslovovali jiným tvarem mého jména. takže ke každému tvaru mám trochu jiný přístup.

Moje maminka třeba u své tchýně ani nepípla, když jí oslovovali zrovna tvarem, ketrý ona nemá ráda, protože věděla, že by jí tak schválně říkali pořád.

A osobně se mi nelíbí tvary jmen jako Jaruš, Natál, Věruš, Anet.... oslovení takovým tvarem mi přijde jako kdyby ten, kdo oslovuje, si ani nedal práci pořádně jméno vyslovit.