no, aktuálně to mám podobně. Jsme přestěhovaní v cizině, krom nás tu je jen jedna další rodina s malým dítkem a jeden další samotný kluk (oba chlapi jsou manželovi kolegové z práce). Naše děti taky hlídat nikým cizím nenecháme (nové prostředí, jazyková bariéra), takže "večer ven" buď chodí sám manžel (1-3x do týdne), nebo já (hm, tak 1 do měsíce). No a protože ta druhá rodina má trochu jiný režim, resp. ta holčina byla třeba s malým zpět v ČR, nebo prostě děti někde něco zdravotně.... no prostě sešly jsme se jen jednou během 4 měsíců, i když jsme se sejít chtěly častěji. Tak jsem 3x byla s tím bezdětným svobodným manželovým kolegou, no. Jako špatné to není, kecat se s ním dá v pohodě, jako super věc beru to, že se nemusím před ním přetvařovat jaká jsem super kost a tak - prostě ví, že jsem máma od dětí a i když sám děti nemá, tak mě trpělivě vyslechne , i on se rozpovídá, dáme kulečník a nějaké to pití. Ovšem je to tak na hraně, většinou jsou okolo samí další chlapi (takže mi ještě ke všemu dělá bodyguarda aby se do mě někdo nenavážel), ovšem ta chlapská zábava mi prostě..... ne úplně vyhovuje. Jako jednou za čas se to dá, ale já jsem typická ukrafaná ženská , mě by stačilo žvanit celej večer s nějakou další "bábou" . Tak prostě hledám, cizinek je tu víc, ty v mém věku jsou dětné a teda taky většinou nemůžou, tak někdy třeba s těma staršíma (fakt sranda, jak ty "mladé holky" jako já trhají pro rodinu rekordy, poněvadž jejich chlapům by nevonělo tohle či tamto, zatímco jejich chlapi chodí do hospody běžně, zatímco ty starší dámy cca 45 plus si víc užívají života a svýho chlapa mají zmáknutýho).
No můj manžel mi sice rád vyjde vstříc, abych si někam vyšla, ale buď to fakt nejde, protože je pracovně pryč, takže když je tady, chci být s ním, nebo prostě právě taky moc není s kým, takže moje relaxy jsou spíš že jsem já sama v klidu doma a on si vezme děti vyblbnout ven , to mi vyhovuje, nebo si dojdu sama do města, nakoupit kytky nebo nějaký ten obleček (hm, obvykle přinesu něco dětem a sobě prd).
Ale doma v čr jsme holčičí sedánky měly, a to bylo bezva, i s holkama z města "od dětí" a nebo s kamarádkama z dřívějška, ty měly děti později než já, ale nezavrhly mě a teď už jsou taky dětné, tak se to přizpůsobuje, jo, vidíme se třeba jednou za půl roku, ale stojí mi to za to za nimi těch 100 km jet, nebo ony za mnou, nebo se sejdeme ve městě na půl cesty, nevadí nám nepít alko, jsme velký holky a o pití nám nejde, prostě se chceme vidět a pokecat a pak můžem řídit domů.