Samolgo, rozhodnutí je samozřejmě na tobě. Já řešila podobné dilema, když byl můj syn zhruba tak starý jako teď ten tvůj. Tehdy mi dr. Krejčířová řekla jednu věc, která se zmiňuje málokdy: když se ty léky nasadí včas, když děti nejsou ještě ve škole zajeté ve špatných návycích, pomáhá jim to prostě ten školní režim akceptovat, snáz odbourat problémové chování, a když se pak léky vysadí, mají už najeté nové a funkční rutiny, takže dokážou zvládat a fungovat i bez léků. Když se léky nasazují v situaci, která už je hodně vyhrocená, tak někdy nemají takový účinek, protože dítě už není prostě schopné zažité postupy, únikové mechanismy z nudy apod. změnit.
Druhá věc: dítě s AS a ADHD může vyučování narušovat výrazně (zdejší učitelky by mohly povídat) a někdy rodiče, kteří mají pocit, že učitelé mají špatný přístup, prokazují dítěti medvědí službu. Bohužel někdy se dítě projevuje doma úplně jinak než ve škole, takže si to rodiče nedokážou moc představit. Léky pak někdy pomůžou k tomu, aby se dítě soustředilo natolik, aby se s ním vůbec dalo pracovat - a potom se můžou nasadit i některé behaviorální techniky, které třeba situaci usnadní. My jsme měli dítě ve škole s asistentem, takže jsme ty informace měli, a v přístupu k němu se kombinovaly jak behaviorální postupy, tak léky.
Třetí věc: psychiatrické léky neúčinkují hned a neúčinkují na všechny stejně - je to trochu metoda pokus omyl. (Můj syn může nakonec využívat jen jeden typ léků, protože na všechny ostatní měl paradoxní reakci.) Takže pokud jsi vůbec ochotná o tom někdy výhledově uvažovat, není od věci zkusit něco, sledovat, jestli se situace zlepší, a taky spolupracovat s psychiatrem na tom, aby dítě trochu poznal, a kdyby se situace zhoršila, dokázal odhadnout, nakolik je to vážné.
Čtvrtá věc: tyhle léky se obvykle neberou věčně a ani by neměly. Ano, mají škodlivé vedlejší účinky, ale psychiatři o nich vědí a děti pravidelně testují a sledují. A zrovna ritalin je mimořádně pomlouvaný lék, což pramení z toho, že v určité době se v USA dával prakticky na potkání a to na oplátku vyvolalo určitou masovou hysterii (jedním z jejích dozvuků je i text, který cituješ).
Nemedikovat je tvoje rozhodnutí, které se dá pochopit - pro mě to bylo taky tehdy hodně těžké. Já jsem nakonec usoudila, že výhody převažují nad negativy, ale mám kamarádky a známé, které se rozhodly jinak. Myslím, že jestli máte soudného psychiatra, tak tě vyslechne a podá ti přesné informace o těch lécích a o jiných možnostech, které se nabízejí.