Původně jsem byla nastavená jako Monty, u druhorozeněte už mi na tom záleželo míň (jednoho kluka už mám, že), ale stále jsem tak nějak pomýšlela na dalšího klučíka. Je to holka a je úžasná a já vím, že potřebuju být matkou dcery, že by mi taková zkušenost chyběla. Jako by se tím měl pochopit a napravit vztah, který mám ke své vlastní mámě. Teď už vyčkávám s absolutní pokorou; jednak mám ten luxus - syna i dceru, takže už mi to může být opravdu jedno, a jednak se zpětně synovi v duchu omlouvám, že jsem na něj ten tlak vyvíjela. Pohlaví potomka je věc, do které nemáme přírodě co kecat (pominu případy, kdy jedno z pohlaví přenáší vážnou nemoc, tam nechci soudit), a pokud chceme dítě, máme chtít jakékoliv dítě. Ono to vycítí, že je nechtěné, a je tím ovlivněno (sama jsem "nepovedený syn").