Jen odlehcene, inspirovano tematem dcera na prani.

V tehotenstvi jsme se sami ptali - jednak nam to pripadalo hrozne dlouhe a chteli jsme nejake nove konkretni informace, jednak jsme se chteli tesit trosku vic adresne, jednak jsem chtela mit cas pripravit muze na to, ze treba nebude prvorozeny syn (i za holcicku by byl samozrejme rad i bez pripravy, ale nechtela jsem nic ponechat nahode ) a hlavne jsme proste byli strasne moc zvedavi.

Chtela bych nekdy zazit ten pocit prekvapeni az u porodu, ale nevim, zda zvedanost jednoduse vydrzime a take mam takovou podivnou neopodstatnenou obavu, abychom nebyli po porodu zklamani (vim, zni to jako rouhani, ale trochu to tak citim) a to i pres to, ze zadne z pohlavi nepreferujeme. Ja bych samozrejme rada jeste nekdy holcicku, ale byla bych rada za kluka, protoze by to znamenalo, ze by jeste mohlo byt treti ditko. Po trech detech zatim oba touzime, ale z ruznych duvodu se pro ne racionalne trochu bojime rozhodnout. Pokud by se zadarila holcicka uz na druhy pokus, zustali bychom zrejme u dvou deti a to zatim citim, ze by mi bylo trosku lito...

Jak jste se s vlastni zvedavosti a s podobnymi uvahami vyporadali vy? Nebo jste uvazovali uplne jinak?