u prvního jsem chtěla překvápko, zatímco manžel i veškeré příbuzenstvo umírali zvědavostí a strašně to chtěli vědět, co to teda bude. tušili jsme víc spíš kluka, a byl to kluk.
u druhého jsme si to teda nechali říct, ale stejně jsem tomu nevěřila, až jsem holčičku viděla na vlastní oči jinak věci jsme měli hodně poděděné, to jsem absolutně neřešila, nějaké čančání a slaďování barviček u oblečení a kočárku a podobné ptákoviny. jo a před narozením jsme říkali oběma dětem přezdívkou, která jim potom ještě chvíli zůstala (občas je tak oslovím i teď, slyší na to oba a až pak jsme si postupně zvykli na jejich křestní jména a vytvořili si k nim různé domácké zkomoleniny.