No, musela sjem si obléct andělíčka, v ordinaci mi anesteziolog normálně napíchnul do ruky kanylu (do zápěstí) a už si nejsem jistá, jestli mi i monitoroval srdeční akci nebo ne. Chvíli sis e mnou povídal a pak si už nic nepamatuju - akoát mlhavě jsem vnímala, že mě odvádějí do vedlejšího pokoje se "dospat" a že dávají tátovi instrukce (bylo mi 17, takže tam na mě čekal v čekárně a když jsem se šla dospat, tak mohl čekat v tom pokojíku se mnou). Když jsem se cca po hodině definitivně probrala, taks e doktor ještě jednou přišel kouknout, zopakoval instrukce i mě a mohla jsem se obléct a jít (ještě jsem byla trochu mimo, ale vnímala sjem už dobře). Ze zákroku si opravdu vůbec nic nepamatuju (i když vím, že při analgosedaci je člověk jen omámený a může spolupracovat - otevírat pusu a tak), což byla po tom prvním zákroku, který s emi nesmazatelně vryl do paměti, docela příjemná změna :) Jinak oproti předchozímu zákroku jsem dostala dren i ATB i když to rozhodně nezrasovali tak, jako ty řznice na stomatochirurgii na poliklinice (skoro to nebolelo, otok byl minimální, neměla jsem modřinu - prostě jsem byla mnohem dříve zase plně funkční).