Dítěti jsem kdysi slíbila psa, až se o něj bude schopné samo postarat.
Což už by v zásadě bylo, navíc je dcera (10) velmi zodpovědná a o všechny zkušební před-mazlíčky se starala a stará opravdu skvěle. Nastudovala si též spoustu literatury, povely...prostě, objektivně není už proč bych řekla "ještě není z tvé strany vhodný čas".
Teď o co jde: dceru máme ve střídačce. Pes by tudíž v mém týdnu byl jen se mnou (otec psa domů nechce a nedovolil by dceři se o něj docházet starat ke mně - to neposuzujte, to berte jako fakt) a já z více důvodů bych nebyla schopná se o psa (venčení) řádně postarat.
I tak bychom potřebovali nějakého psa, který by neměl příliš velké nároky na náš čas a pohyb. Tedy, ne, že bychom se mu nevěnovali, ale určitě ne s ním být denně déle jak hodinu venku, míněno o všedních dnech. To se mi zdá pro normálního psa málo. Tak vůbec celkově i já bych psa měla ráda, ale za současné situace se o něj pořád nedokážu postarat tak, jak by asi bylo třeba. Přitom dcera i já bychom chtěly PSA, ne nějaké třaslavé gaučové "plemínko", něco, co by vypadalo a chovalo se jako pes, aspoň střední velikosti. Nechcem papíráka, spíš psa z útulku (ovšem tam mám pocit, že by naopak potřeboval víc naší péče, aby nestrádal). Taky nevím, kolik toho takový pes sežere a kolik peněz by to reálně měsíčně stálo...prostě furt zvažuju. Ale už zvažuju 10let a dcera už je netrpělivá, což se jí nedivím

Něco na misky vah od zkušených pejskařů? Hledám spíš způsob, jak to udělat, "aby to šlo", ne výmluvy, "proč to furt ještě nejde"...ale tu realitu prostě pominout nechci, jsem zodpovědný člověk. Doma proto zatím máme jen "samoudržovatelná" zvířata.