kytko,
jo, to jsem zavedla taky... placení ze svýho... ale stejně to nemá moc efekt, syn dokáže bejt systematickej jen na kreslení potravních řetězců a svejch komiksů o chobotničkách, praktickej život jde zcela mimo něj.
A k těm podivným existencím: bojí se velkých psů, bojí se hlučnejch lidí, opilců, feťáků. Není naivní a důvěřivej, ale je opatrnej introvert, kterýmu hlasitý zvuky vyloženě fyzicky vaděj, zvlášť disharmonický (má citlivej sluch). I když jdeme spolu, tak nesnáší jít těsně za někým nebo před někým a tahá mne stranou, abychom počkali, než ti lidi přejdou. Zrovna nedávno jsme šli už potmě z kroužku a před náma dvě puberťačky. Zastavil a říká - támhle stojí divnej chlap, tak ať se radši nalepí na ně než na nás.