Mám to tak já, ale naopak, s tchánem. Teď už je to trochu lepší,je to pán v letech, tak trochu vyšuměl, ale byly doby, kdy byl schopen se na mě urazit a nemluvit se mnou měsíce. Nikdy jsem to nenechala dojít tak daleko, že bych tam nejezdila, koneckonců je tam i babička (tchýně), s tou to bylo vždycky v pohodě. Taky může být problém na to neježdění navázat ježděním. A dětem by to taky přišlo divné. Fakt nevím, co zásadního by se muselo stát, abychom se přestali stýkat - koneckonců dělí nás desítky km, vidíme se tak jednou za měsíc, to se dá přežít. A někdy je to i fajn.