Hlavně musí být dobrý příběh a musí se posouvat dopředu, nemám ráda, když je něco popisováno moc rozvláčně. Musí to dávat smysl, a přestože se postavy jistě nějak vyvíjí, tak by jejich činy měly odpovídat jejich charakteru, prostě, aby to do sebe zapadalo.

Řekla bych, že je dobré, pokud se s hrdinkou dokážu v některých rysech ztotožnit. Třeba mě nebaví příhody vévodkyň nebo miliardářských dcer, přijdou mě příliš vzdálené. Na druhé straně, moc se mi líbila třeba hrdinka od Stiega Larssona v Milléniu, s tou jsem se sice moc neztotožnila, ale byla to postava moc zajímavě vykreslena i s důvody, které její charakter utvářely, takže mě to všechno přišlo pochopitelné a logické.

Na to taky navazuje co mě odradí - nemám ráda příliš esoteriky a nadpozemských věcí. Třeba se mi moc líbila Řeka Bohů od Wilbura Smithe, ale v těch dalších dílech bylo tolik nadpřirozených věcí, že mě právě chyběla ta uvěřitelnost. Taky mě spolehlivě odradí témata ala superman - hrdina zachraňuje svět, ale to se snad u ženské literatury tolik nevyskytuje.

Za další důležitou věc vidím moment překvapení - nejhorší knihy jsou ty předvídatelné, a la on a ona, kteří se sice zpočátku nesnášejí, ale tak nějak je jasné, že se eventuálně do sebe zamilují a po mnoha překážkách láska zvítězí. Zaujmou mě romány, kdy si řeknu - tak tohle jsem nečekala, tenhle vývoj je zajímavý, ale zároveň jak jsem psala zpočátku to má nějaké logické vysvětlení a není to v rozporu s charakterem hrdinů.