Jelikož bydlíme v dvougeneračním domě se svými rodiči, dochází čas od času vždy k napětí. A to zejména mezi manželem a tátou. Jednoznačně stojím při manželovi, maximálně to pak spolu trochu proberem a já ho trošičku mírním. Naštěstí má nadhled a vždy si uvědomí, že jde o blbiny a že za pár let tu táta už nemusí být.
Obecně se snažíme vyhnout krizovým situacím. U nás je to společná práce, kterou si každý chce dělat po svém. Na druhou stranu je dobré, když si navzájem něco pochválí. Např. manžel pochválil dědovi fotky a požádal o jednu zvětšeninu na zeď. Také není od věci požádat druhého o radu (s mými rodiči jsme řešili problémy s manželovo matkou, naši k nám chodí o radu před cestou, při objednávání z netu...)

Podle mých zkušeností je nejhorší dělat prostředníka. Buď ať si to pánové vyříkají, nebo ať to hodí za hlavu. A hlavně ať si uvědomí, že by mohli mít za zetě/ tchána mnohem většího blbce

Bydlíme s našimi už 16let.