Monty,

nevyhledávám přímo "ženskou literaturu", pod tím si představuju hlavně harlekýnky, ale možná jsem se jen nedostala k ničemu jinýmu..

V domácí knihovně poděděné po babičce, která snad odebírala vše, co vyšlo v Odeonu nacházím teď "poklady" jako Valja Stýblová - Nevěra.
Nebo Jaromíra Kolářová (Kolárová?) - Mne soudila noc / Dopis Kláře, Chtěla bych ten strom...

Ač je to psaný snad v 70. letech, tak mi to přijde čtivý, jedním dechem a mrzí mě, kdy to dočtu. I je to psaný pěkným jazykem, zajímavé výrazy, slovní obraty, ale přitom docela moderní a současný. Tak se mi ten styl psaní líbí, že po antikvariátech dohledávám další jejich knížky.

Před pár lety jsem četla několik věcí od B. Nesvadbový - u některých jejích knížek jsem se nesoustředila na text a iritovalo mě, jak jak to bylo psaný co věta, to max. tři slova - jen příklad (teď si vymýšlím):

"... tak přišel. Mlčí. Mlčím taky. Zapaluju si cigaretu. Kouká z okna. Sahám po zapalovači a čekám, že mi připálí. Nevnímá mě. Cítí kouř. Koukne na mě. Pohledem mu říkám: Dáš si?. Už nekouřím - odpoví.

Tak něco v tom smyslu - i když je to asi cílený, stupňuje to napětí, ale rozptyluje mě to.