Pod pojmem "ženská literatura" si představuji romantický zamilovaný cajdák aneb jak chudá Madla ke štěstí přišla, v soudobém pojetí prošpikovaný trochou šťavnatého sexu případně násilí. Nečtu to, ale mám kamarádku, která to hltá a občas mi to vypráví. Mám ráda fantasy, ulítávám na Malazské knize mrtvých. Osobně dávám přednost bohatému jazyku, nevadí mi tu a tam nespisovnost neb dodává jistou autenticitu, ale všeho s mírou. Nemám ráda nadměrné popisování čehokoli, čtenář by měl mít prostor pro vlastní fantazii.
Takže zmiňovaný buchar ze šesté kapitoly bych možná uvedla prostým "no" nebo jiným vhodnějším nic neříkajícím leč výmluvným slůvkem a dámy nechť si představí cokoli