styl jazyka mě nesmí rušit, tahat za uši.. v Collinsove mi péro a frnda nevadí, v knize která má "vyšší cíle" a i obsah mi to vadí dost... ten úryvek co jsi dala se mi četl nepříjemně - ty věty mi připadají strojeně skládané na sebe, použité termíny zbytečně přisprostlé...

v knize čekám buď napínavý děj, nebo něco co zaujme i bez děje - podobnost s mým životem, zajímavé myšlenky, duchovno, barvité scény, které si mohu přestavovat (vůbec nemusí být sexuální),.. kniha na mě musím působit jako ucelené dílo, nemám ráda když je to namíchané - v akční části najednou hloubková duševní úvaha apod. když už střídání protichůdných stylů tak s určitým účelem, ne samovolně, to mě jinak vytáčí