Breb, to je těžké, třeba taková Bílá Masajka je napsaná děsně, ale je to tak zajímavý příběh ( aspoň tedy mně tak připadal),, že jsem zhltla všechny tři díly, aniž by mi styl vadil (nebo jen malinko).
Ještě jsem o tom přemýšlela, moc ráda čtu knížky "o psaní", tedy o tom, jak spisovatelé tvoří. A mockrát jsem se dočetla, že v průběhu psaní jim postavy jakoby "ožívají" či dokonce "žijí vlastním životem". Vysvětluju si to tak, že ti lidé píší o tom, co mají v sobě, a to mi připadá zásadní. Nějaké řemeslo tam být musí (nebo aspoň ta Afrika
), ale řekla bych, že tohle je důležitější.
A ještě tohle. Obě moje děti celkem dobře píší, všechno po nich čtu. a je obrovský rozdíl mezi tím, když píší o něčem, co je zajímá, co mají prožité nebo o čem chtějí něco říct, a když píší "na objednávku" . Hned to poznám, vždycky. Souhlasím tedy s tebou, že psát o něčem, co mě nezajímá, psát žánr, který nečtu ani neznám, je slepá ulička.