"Hned to poznám, vždycky. Souhlasím tedy s tebou, že psát o něčem, co mě nezajímá, psát žánr, který nečtu ani neznám, je slepá ulička."

Jenže to právě nepoznáš, pokud se autor striktně drží pravidel žánru. Poznáš to ve chvíli, kdy je nedodržuje. Obvykle všechny pokusy o změnu zavedených pravidel dopadnou blbě a čtenář to pozná a tudíž nepřijme. A proto je taky tak důležitý knihu správně zařadit.
Padlo tu jméno Petry Hůlové - kdyby byla profilována jako autorka "ženské literatury", tak to čtenář "ženské literatury" nepřijme, protože to už je beletrie psaná ženou, nikoli "ženská literatura".
Beletrie je v tomhle směru nejvíc benevolentní, tam si můžeš dovolit cokoli, protože ta má pravidla velmi volná, prakticky žádná.
Ráno jsem si ještě projela knihovnu, abych se podívala, co tu mám od ženských autorek - všechno je to beletrie a je toho opravdu hodně málo.