Markéto, já už jsem to tu popisovala, že syn dostal panenku, když ji chtěl.
Růžové poníky u nás nikdo nechtěl, ani dcera (ani nevím, jestli se to vyrábělo, když byly mé děti malé), ale kdyby po nich toužil, nikdo by s tím u nás problém z genderového hlediska neměl. (Problém by byl max. proto, že jsou ty hračky strašně hnusné, ale přes to bychom se v případě velkého dětského toužení také přenesli.)